Třebeničan 6

Kšeft

Znáte tu reklamu s Ivanem Trojanem (mimochodem, mým oblíbencem, skalním bohemákem a vynikajícím hercem) na České dráhy? Její pointa je, že ve vlacích Českých drah můžete uzavřít klidně a v pohodě, bez stresu, prakticky při odpočinku, obchod roku. Reklama pěkná, nápaditá, upoutá a je i legrační. Zůstane vám v mysli, a o to jde. Jenže asi jako každá reklama je ne ve všem pravdivá a budí dojem, tedy alespoň ve mně, že jakmile opustíte ulici, pak se téměř okamžitě nacházíte v ráji. Pokud nastupujete nebo vystupujete na pražském hlavním nádraží, pak asi ano. Hlavní nádraží je jakousi naleštěnou výkladní skříní Českých drah. Zkuste ale, jako já, nastoupit na Smíchovském nádraží, a poněkud změníte názor.

 

Když jsem dorazil před nádraží (podotýkám, jsem stran cestování vlakem naprostý laik), nešlo si nevšimnout před vchodem, respektive před všemi vchody, jakýchsi loužiček, nad kterými hodovali holubi. Teprve pak jsem si uvědomil, že okolo všech vchodů šel někdo, kdo jedl lečo.

Když vstoupíte do nádražní haly a dojdete k pokladnám, pak vás u pokladen očekává partička somráků, co se vás po vizuální kontrole vaší peněženky dotážou - »hele, vole, nemáš drobný?«. Odpověděl jsem jim, že pokud mají hlad, rád jim koupím nějaký ten rohlík, aby se najedli. Reakce byla velice krutá. Už jsem nebyl jen vůl, ale pršely na mě snad všechny ostatní nadávky, ty latinské nevyjímaje. Kolemjdoucí policisté se pousmáli a pokračovali v ochraně zákona, a dokonce mě i legitimovali, abych asi někomu neubližoval. Jeden ze somrujících se oddělil od skupiny a šel si opět označkovat lečem vchody. Policisté mi poděkovali za předložení průkazu a odešli. Dostal jsem hlad a šel jsem si koupit párek. Moc dobře nevypadal, a ještě hůře zaváněl a cena také nic moc, ale co naplat, hlad je hlad. Prostě jsem ho snědl.

Už je čas a vlak každou chvíli přijede, musím si pospíšit. V břiše se mi ozývá párek, asi chce ven. Určitě byl v pořádku, to jen můj žaludek a střeva jsou zkažená a ten výborný párek to tam prostě nemůže vydržet. Utíkám tunelem na vlak, párek nepárek. Měl jsem to vše spočítané, ale zdrželi mě ochraňující policisté. V tunelu si značkuje své území jiný somrák. Ani se mu nedivím, smrdí to tu jako na nejhorších toaletách v Praze. Asi se spletl. Na schodech mě ještě zastavuje parta opilců, ať se prý napiju s nimi, jinak mě nepustí. Radši jsem se s myšlenkami na ten nejlepší ČD kšeft napil, protože bych toho mohl nakonec litovat.

Nastoupil jsem, stihl jsem to, ale na kšeft moc nemyslím. Hledám toalety, je to opravdu na poslední chvíli. Říkal jsem si »měl jsi štěstí«, ale pak mi došlo, že ta reklama vlastně ani moc nelhala. Ta koupě toho párečku byla nejlepším kšeftem, co jsem dnes uzavřel. Takže vždy si dejte párek, jinak vlak prostě nestihnete.

Tak a jedem!

Pavel JÁCHYM