Jak to bylo doopravdy
Jak to bylo doopravdy
Veřejnoprávní rozhlas má rubriku Jak to bylo doopravdy. Někdy zde zazní příspěvky zajímavé, jindy méně, jistěže také kontroverzní, ale i takové, které sledované historické události neposoudí v celku a dopustí se fatálního zkreslení. Takový příspěvek zazněl v tomto týdnu. Otázka, jíž se zabývala autorka pořadu Ivana Chmel Denčevová a historik Vojtěch Kyncl, zněla: Spolupracovalo Československo se Simonem Wiesenthalem při stíhání nacistických zločinců?
Všeobecně známý »lovec nacistů« Wiesenthal, sám oběť nacistické perzekuce, se opravdu zasloužil o dohnání mnoha válečných zločinců. Historik Kyncl uvedl, že úhrnem bylo po válce stíháno přibližně 97 000 německých válečných zločinců, kteří se podíleli na zvěrstvech v okupované Evropě a byli jednotlivými státy dopadeni. Riziko promlčení po skončení Norimberském tribunálu existovalo, jak podotkl, ale »bylo v polovině 60. let odstraněno poměrně velkým nátlakem východních států, Československa, Polska, Sovětského svazu, jelikož na jejich území byly spáchány nejbrutálnější a nejrozsáhlejší zločiny a tyto státy nechtěly nechat nacistické zločince umlknout«. Skvělé, že zaznělo z éteru to, co mnozí pomíjejí nebo zamlčují!
Došlo i na Eichmanna, na jehož dopadení má zásluhu právě Wiesenthal a německý státní zástupce Fritz Bauer, antifašista. Pořad se točil kolem toho, že čs. úřady prý neposkytly součinnost na svědectví proti Eichmannovi. Jenže Wiesenthalovo centrum bylo soukromé a proces s Eichmannem probíhal v Izraeli. I do honu na prominentního nacistu bohužel vstoupila vysoká politika, tak jak do všeho vstupuje i nyní. Kyncl však dospěl závěru, že Československo nestíhalo válečné zločince »nikterak intenzivně«. Přitom je pravdou, že tito si žili pohodlným životem v SRN, která je veskrze nepostihovala ani nevydávala. Mnozí z bývalých nacistických soudců, kteří odsuzovali odpůrce Hitlerova režimu k hrdelním trestům, se vrátili v SRN do svých funkcí. Tato benevolence se týkala také vojáků, státních úředníků aj. Až teprve od 90. let se Československo (ČR) připojilo k aktivitám Wiesenthalova centra, řekl Kyncl. Pořad tedy pro Československo vyzněl nedobře. A korunu všemu nasadila hlasatelka, jež poté zahlásila, že pořad »pátral po tom, proč se komunistické vedení státu odmítalo zabývat potrestáním nacistických zločinců«.
Učebnicová ukázka manipulace. Přece Wiesenthalovo centrum nebyla jediná instituce, která šlapala na paty žijícím nacistům. V polovině 60. let vznikla Čs. vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců. Ta podle publicisty Stanislava Motla odváděla obdivuhodnou a kvalitní práci, ačkoli »byla často pod tlakem tehdejší oficiální politiky, kdy v době studené války oba hlavní tábory rozděleného světa využívaly problém nacistických válečných zločinců zhusta k ideologickým a mocenským cílům«. A byla to teprve polistopadová vláda Mariána Čalfy, jež v březnu 1990, aniž by se to veřejnost dozvěděla, tuto vládní komisi zrušila!
Jak to bylo doopravdy, Kyncl a Chmel Denčevová zapomněli doříct.
Monika HOŘENÍ
